Prdíky, prdíky a zase prdíky

Je to otrava a dost nepříjemný, všichni se snaží mi pomoci, ale nějak nám to nejde. Dnešek pro mě byl převáděcí den před paní porodní asistentkou, jsem se vytáh, když jsem z mámy pořádně vytáhl oběd. (No pravda, pak jsem ho půlku pěkně vyblinkal). To koukali i s mámou na tu váhu jakej jsem jedlík. Však chci taky pořádně vyrůst, abych se mohl dědovi Frantovi i Oldovi koukat pěkně z očí do očí. Pravda, bude to trvat a táta říká, že když něco vážně chci tak to určitě dokážu. Asi ví, co říká, ale to ukáže až čas. Večer mě ty prdíky už dost prudí. To slovo jsem někde zaslechl a asi by mělo vyjadřovat to, že mě to jako vadí. Ještě že mě ta máma umí tak hezky pochovat a uklidnit. Dneska jsem se předvedl, těch plínek co jsem zaneřádil. Je moc hodná, že hned jak má podezření, tak mě dává novou a voňavou   abych ji mohl zase pěkně zaprdět. Tak mi přejte, ať mě to co nejdřív přejde, protože tohle bych nepřál nikomu.